425 – Ty Boží lásko

Ty Boží lásko, která vaneštmou času z věčna do věčna,jež světy tvořit neustaneš,ty jediná, ty skutečná;přijď, holubice oceánů,když zrcadlem byl svému Pánusvět čekající na tvůj dech,jak čeká srdce mé a srdce všech.

Z archandělského zvěstovánítys Boží dívku zastínil,já slyším její přitakánía na něm toužím mít svůj díl:aby se ve mně ledy hnuly,abych byl živ jen po tvé vůli,o Kristu svědčil v skutcích svých,jak chce můj Pán a Bůh na nebesích.

Ty hlase Otcův u Jordánu,kdy Syn se k dílu ubíral,mluv srdci mému o mém Pánu,jak pro mě žil i umíral:o tvůrčí síle vody křestné,o lásce Páně přebolestné,o krvi z kříže proudícínad mou a nad každou křtitelnicí.

Na hoře Tábor světlem jsi byl,když odkryl Syn svou Boží tvář,a její slávu věrným slíbil,až tmy se všechny změní v zář.Tak svědčí světlo tvé i nyní,jak Boží láska divy činí,když dary brázd a zemských révmění se v skutečné tělo a krev.

Ten, jenž za nás byl ukřižován,mocí své lásky z mrtvých vstal,proroky tvými ohlašován,nad smrtí vítěz, živých král.Přichází k těm, kdo ze vší sílyv moc Boží lásky uvěřili:Přijměte Ducha svatého,vejděte do slávy Otce mého.

Před světem v bázni shromážděni,přátelé pravdy jedinédoufají jen v tvé utěšenía všechna bázeň pomine.Ty jsi ta síla, Duchu Boží,kterou sám Kristus do nás vloží,když tělem svým a krví svousytí svou rodinu apoštolskou.

Ty jsi ta hloubka věčných moří,bezpečná míra svobody,jsi moudré slunce, které hořínad Kristovými národy.A v jeho záři nepočatésvítí nám pravda církve svaté.Neustaň, Duchu Boží, v násbýt duchem pokoje pro všechen čas.